Duch II.

4. května 2012 v 16:31 | Nettie |  Duch



2.
Část


Současnost

Vyhoupla svůj batoh na kamennou zídku a následně se vyhoupla vedle něj. Vytáhla si knížku a začetla se. Byl opravdu nádherný den, a dneska mimořádně nebyla po škole. Je to jediná roztleskávačka, která se baví se šprtama. To bývá hlavní důvod, proč se dostávala do ringu s partou starších roztleskávaček, které si pořád myslí, že na každé střední škole to chodí jako z filmu. Že roztleskávačky jsou královny školy a chodí jen se sportovci atd. Hodně jim narušila plány. "Jess?" Zaklapla knihu, hlas dobře znala. " Jessie, volala mi máma, že pro mě nemůže přijet, zase, no a bus už jsem prošvihla" hlas zněl zoufale. Jessica se na ní nepodívala, čekala, až domluví. " Je- Je, promiň mi ten dnešek, říkalas, že jedeš k dědovi no…. Nevyhodily byste mě tam?" Jess se nevydržela zlobit dlouho, hlavně ne na člověka kterého zná tak dlouho. Otočila se na ní, vypadala v úzkých. Usmála se. Je jí bratr, lépeřečeno dvojče do kterého byla Jess bezhlavě zamilovaná, nebyl dneska ve škole. A bez něho byla Amanda na půl prázdná, agresivní a často zoufalá. Jessica poplácala na prázdné místečko vedle sebe. Amanda se taky usmála a vyhoupla se vedle ní. Zase se bavily jako dvě nejlepší kamarádky. A ni ne za 10 minut se vynořilo černé auto. No takový to auto, ve který jezdí agenti FBI. Za volantem seděl muž s kšiltovkou. Na kšiltovce byl nápis FBI. I podle poznávačky se shodovalo. Zamával na ně a udělal veselé gesto. Obě se rozběhly k autu. Jessica otevřela zadní dveře, okamžitě se zeptala, jestli může jet i její kamarádka. Avšak odpovědi se jí nedostalo. Jen pokrčila ramena a pokynula Amandě. Obě nasedly. Muž pustil rádio a rozjel se pryč. Ale ani jedna mu neviděla do tváře. Jeli standardní cestou. Holky se bavili o škole. Když auto najednou zahlo do úplně cizí tmavé uličky. Jess zpozorněla " Kam to jedeme?!" nedočkala se odpovědi. " Donni?" Obě byli v rozpacích. Auto zajelo do černého skladiště. Sundal si čepici a podíval se na obě. Vytáhl pistoli a namířil na Jessicu. " Držte zobáky, zkusíte křičet a schytáte to!" Ani jedna neměla odvahu to udělat.


Na FBI byla mimořádně nuda. S aktuálním případem nikdo nehnul. Dokonce i matematika byla zrovna v koncích. Nikomu nezbývalo než přejíždět ty samé důkazy pořád dokola. Nesnesitelné ticho přerušil Don: " Vážení …" rozléhalo se promítací místností " Dneska už asi na nic nepřijdeme, potřebujete si odpočinout" vyzval je. " A to komplet všichni!" Jeho poslední věta zněla spíše jako rozkaz a směřovala speciálně na jeho mladšího bratra.
"Ahoj tati!" řekly bratři jednohlasně, kteří zrovna vcházeli do domu. Pozdrav jim opětoval.
" Ahoj Jess" řekl Charlie dřív, než to stihl Don. Ale teď se jim pozdrav nevrátil.
"Ona tu není?"zeptal se Don. Charlie se šel pozdravit s Amitou.
"Ne, byl sem pro ní u školy ale už tam nebyla, no ale rozhodně to není poprvé" Řekl jejich otec, pohoršujícím pohledem.
"Hele,ona se zase najde" vůbec to Donovi nedělalo starost "vždyť to rozhodně není poprvé, no a možná už je doma" dodal
Vzal si z ledničky pivo a posadil se do křesla. V televize běžel baseball, zavřel oči a chtěl na všechno zapomenout. Nový zdrcující případ jim dával řádně zabrat a on vůbec nic nestíhal. Všichni ostatní na tom byli podobně. Don ale uvažoval nad Jessicou. Vzpomněl si na slova svého otce a podle toho se řídil. Jessica potřebovala pozornost, musela kolem sebe někoho mít a být nohama pevně na zemi. To co zažila jako malá se jí teď bůhvíproč vracelo. Neotřáslo to s ní tolik tenkrát jako spíš teď. Nějaký 8 let potom. Otevřel oči a podíval se před sebe. Před ním seděla mladá kudrnatá dívka v šatičkách školních roztleskávaček, seděla na turka. Dívala se mu přímo do očí a najednou ….. jí po čele stekly malé pramínky krve a z očí slzy. Don s úlekem vyskočil. "Jess???!!!!" křikl
" Dobrý??!"lekl se i Charlie. Don se pořád podíval před sebe, ale dívka už tam nebyla. Bylo to divný hodně divný.
" Co … Co se stalo?" zeptala se Amita. Charlie přišel k němu a poklepal mu na rameno. Don se rázem vzpamatoval. Charlie se usmál " Co je ?"
"Ne, to nic " Chytil se za hlavu " Já už radši pojedu domů"chystal se k odchodu
" Done" zastavil jej na poslední chvíli jeho otec " zavolej mi, jestli tam ta tvoje uličnice bude"

Don s Jessicou bydleli v přístřeším bytě. Byl docela velký, nikdo si nestěžoval. Jessi byla vděčná snad za všechno. Pro každého by se rozkrájela. Don byl stále zmatený. Zdálo se že na něco zapomněl, ale na co? Chvíli uvažoval. Zachvátila ho panika. Jess se mu přece vůbec neozvala, a to se jí hodně nepodobá. I když se někdy jen tak vypařila na víc, jak 6 hodin pokaždé se ozvala ať už jemu nebo Charliemu, Amitě nebo Alanovi. V tomhle na ní byl spoleh. Ovládl ho strach.
Co nevidět vtrhl do bytu."Jess?!" křičel " Jessico!" 'Tohle se mu hodně nelíbilo. Vběhl do jejího pokoje. Nic. Prošel celý byt a nic.Přešel přes obývák do kuchyně. Všechno bylo na svém místě. Vytáhl mobil, a prozvonil Jessice. Nikdo to nebral.
Opřel se o zeď a hluboce vydechl. Když vešel opět do obývacího pokoje, projel mu mráz po zádech. Na stole ležel pokrčený papír. Na něm byl nalepený pramínek hnědých vlasů

Původně vyšlo na blogu numb3rs.blog.cz.


Pokračování zatím nevzniklo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama